Tímto titulkem je nadepsaná kapitola v atletické „bibli“ – Skvělé historii atletiky – od Roberta Parianté z Francie. A není to nadsázka. Právě skok o tyči patří k nejatraktivnějším atletickým disciplínám na otevřených hřištích, v halách a v posledních letech i na náměstích celé Evropy. K nejznámějším patří soutěže v italských městech Padova, Chiari, Inglesias, dále ve švýcarském Bernu, v Paříži pod Eifelovkou a v Praze na Václavském náměstí.

        Historie skoku o tyči sahá až do šera dávnověku. Na freskách z Kréty jsou vyobrazeni odvážní skokani, kteří se rozbíhali proti býkům, chytali je za rohy, nechali se vyhodit  nad býčí hřbet a saltem se dostávali opět na zem. Pomocí tyče prý naskakovali na koně Nomádi. Keltové skákali o tyči do dálky ještě dávno před Kristem. Holanďané dodnes přeskakují své početné kanály právě pomocí tyče.

        První novodobý závod ve skoku o tyči uspořádali Angličané z Criket Clubu v Ulverstonu, hrabství Lancashir. Ale první dochovaný výsledek je až z roku 1866, kdy 23.3. skočil John Wheler  v Londýně 305 cm a o dva roky později profesionál Musgrave v cirkuse 3,315 m stylem prapor. Do Ameriky rozšířili tuto disciplínu irští emigranti. Hry Irů v New Yorku prý vyvrcholily již v roce 1867 Russellovým skokem 282 cm. To ještě bylo povoleno šplhání, či přehmátnutí na tyči, které používali Japonci.

        První pravidla skoku o tyči vydala Americká amatérská unie již v roce 1889. Po odraze bylo zakázáno přehmátnout, tyč vážila 6-7 kg a měřila 4-4,50 m. V Anglii nastal koncem století, po smrtelném úrazu studenta při této disciplíně, tyčkařský útlum. První OH vyhrál v roce 1900 v Paříži (v roce 1896 se tyč neskákala) Irwing Baxter výkonem 330 cm a za pár minut získal prvenství i ve skoku vysokém za výkon 190 cm. To se ještě skákalo na dřevěných tyčích s kovovým bodcem a místo odrazu si označovali závodníci bílým papírem či kapesníkem. První světový rekord na bambusové tyči vytvořil Alfréd Gilbert 23.4.1904 v Oaklandu výkonem 369 cm. V roce 1908 vyhrál olympiádu v Londýně a později se stal obchodníkem milionářem.

        Dřevěný truhlík k zasunutí tyče se objevil na OH v roce 1924 v Paříži. Bambusová tyč vydržela až do čtyřicátých let. Králem „bambusu“ byl nazýván Cornelius Warmerdam, který šestkrát posunul světový rekord od 457 cm až po 477 cm v roce 1940. Pokusy s hliníkovou tyčí začaly již v roce 1943, ale do análů světových rekordů se zapsal až v roce 1957 ve Stanfordu Bob Gutowsky – 478 cm. Později bohužel zahynul při autohavárii. O rekord na tyči ze sklolaminátu se postaral již v roce 1958 v Coloradu George Davis – 483 cm.

        Hranici pěti metrů první zdolal 2.1.1963 v hale Pajulohti Fin Penti Nikula. Oficiálně byl však do listin světových rekordů zapsán za výkon rovných pět metrů Brian Sternberg 27.4.1963 ve Philadelfii.

        Hranici šesti metrů pokořil fenomenální Sergej Bubka 13.7.1985 v Paříži přesně v 18:44 hodin. Celkem si připsal na své konto neuvěřitelných 35 světových rekordů